Byla krásná a štíhlá. Vypadala navíc inteligentně. Co víc si přát.Potkal jsem ji v jednom z mnoha pražských barů.
Pila Tequilu Sunrise a zdálo se mi, že má o věcích přehled. Zrakem přejížděla po celém lokálu a něco kulatého si točila mezi prsty. Byl jsem tam také sám. Chtěl jsem si dát jenom krátkého panáka po nevydařené návštěvě kina, kde se průměrnému angličanovi podařilo pomocí několika speciálních udělátek, vyzrát na celé sídlo ruské KGB a ukrást odtamtud přísně střežené dokumenty o masakru v Gruzii.
Nechtěl jsem slečně dávat svůj zájem tak okatě najevo, proto jsem šel k baru a zcela nenuceně jsem si objednal dalšího Jacka. Stál jsem asi jen metr od ní a cítil ten pohled, kterým mě sjížděla od hlavy až k patě. Pak si ke mně pozvolna přistrčila barovou stoličku, nahnula se k mému uchu a pravila:
„Jen co to dopiješ, pojedeme ke mně a rozdáme si to, ano?“
Nečekal jsem, že to půjde tak rychle, ale nedalo se než souhlasit. Kopnul jsem do sebe panáka, zaplatil a se slečnou po boku jsme se beze slov vydali k východu.
Před barem stálo nablýskané, černé Ferrari Modena 360. To by ještě nebylo nic neuvěřitelného. Jako rána na mě ovšem zapůsobilo, když se za malou chvíli ozvalo sotva slyšitelné pípnutí a slečna si již sedala za volant a pokynula mě, abych si přisedl. Neváhal jsem a usadil se do temné kůže s automaticky polohovanou sedačkou.
Ne že bych nebyl zvyklý na luxusní fára, ale tohle mě dostalo.
Ani ne za 20 minut jsme byli u vysokých železných vrat, které po otevření nabídnuly výhled do obrovské zahrady a na malý zámeček s jezírkem.
Nebudu zde rozpitvávat detaily, nicméně mramorové schodiště vedoucí do pokoje s oválným stolem mluvilo za vše. Rozvalil jsem se do pohovky opodál a čekal co se bude dít.
Jenom se zeptala: „Tak co. Nerozmyslel sis to, rozdáme si to?“
Co vám budu povídat, nerozmyslel. Stejně tak jsem jí i odpověděl.
„Fajn, tak se zatím připrav, za chvilku jsem zpátky.“
Zavřela za sebou dveře a nechala mě na pohovce samotného jen se zeleným stolem a s několika židlemi kolem něj.
Svléknul jsem se a přehodil přes sebe jen saténový povlak pohovky. Byl jsem vzrušený jako nikdy a po čele mi stékal pot.
Za chvíli se objevila. Sjela mě od hlavy až k patě, lehce se pousmála a pravila:
„Pokud ti to tahle vyhovuje, není problém, ale k blafování to není moc dobrá volba.“
Postavila na stůl balíček karet, kufřík s žetony a pravila:
„Zahrajeme si poker - texas holdem. Začneme na nízkých limitech, ale hrajeme turbo. Blindy se zvyšují po 5 minutách. Doufám, že ti to tak vyhovuje.“
Ani nečekala na mou odpověď a rozdala karty.
