Kdy uvidím nebe, ptám se? Již několik dní jsem ho nespatřil. Bílá, kašovitá hmota prolétající vzduchem je nepropustná.
V koloně aut je najednou vidět to svinstvo, co naši čtyřkolí miláčkové vyrábí a vpouští do ovzduší. Tvářím se, že to moje takový kouř nedělá. Že tak nechutně čoudí jen ty auta přede mnou. Pohled do zpětného zrcátka, mě však vyvede z omylu. Uvědomím si, že se to neděje jen teď, když je všechen ten hnus vidět. Děje se to nepřetržitě. V létě či za větrného počasí nám to ale díky neviditelnosti výparů z výfuku ani nepřijde.
Stále hledám oblohu, ale dohlédnu maximálně na sloup veřejného osvětlení. Dál je už jen nepropustná šeď.
Moje malá dcerka Darjenka se narodila před 10 dny, kdy ještě nebe vidět bylo. Svůj první týden strávila v místnosti, kam prosvítalo slunce, ale přes strop nemocnice nebe neviděla. Nyní jsem ji převezl domů, ale nebe jsem jí ještě ukázat nemohl. Nemohl jsem jí, zabalenou do deky, vzít na balkon a ukázat ji modrá nebesa ani na malý moment. Vlastně jsem jí nemohl ukázat ani samotné slunce a jeho přímé paprsky, které by na chvíli osvítily a zahřály její tvář.
Bojím se, že inverzní počasí posledních dní jednou převezme vládu nad celým podzimem, později i zimou, a že nastane doba, kdy výpary z továren, aut a cigaret zahalí obzor navěky. Lidé si o kráse nebeské budou ještě nějaký ten čas vyprávět, ale postupně i oni zapomenou. Modré nebe se stane filmem pro pamětníky, záznamem v tlusté kronice v knihovně, na kterou se práší.
Pojem dostat se do nebe tak nabude nového, abstraktního pojetí.
„ Proč se lidé chtějí dostat do nebe, když ta obloha je tak šeredně šedá a smradlavá maminko?“
„ Víš, že ti ani nevím, holčičko moje?“
I ti bez náboženského vyznání mají hluboko uvnitř své duše, skrytu touhu, žít tam nahoře navěky. Kdo by ale v budoucnu toužil dostat se tam nahoru, do hnusné, smradlavé šedi? Dnes díky této touze v mnohých z nás ještě zbyl smysl pro spravedlnost, konání ve jménu dobra ve víře, že se díky tomu do nebe skutečně dostaneme. Budeme ale i dál toužit, když bude nebe zapáchající a šedé?
Pokud doba totální a všeobjímající šedi na planetě Zemi nastane, věřím, že se třeba za tisíc let nebe a sluneční paprsky jen na malou chvíli, na nicotnou úsečku okamžiku objeví. Až lidé zapomenou, jak vlastně vypadá nádherná modrá obloha prozářena sluncem, bude pro ně tento okamžik nezapomenutelný. Zaznamenají ho všechny kamery či kdovíjaká zařízení v té době a přinesou tento obraz člověku, jenž už na skutečnou krásu zapomněl. V této chvíli se svět definitivně promění. Lidé pochopí, že čistá modrá obloha je něco, za co je třeba bojovat. Snad to nebude trvat dlouho.
