Již více než 2 týdny sledujeme zápolení těch největších simulantů na světě na jejich mistrovství v Brazílii. Již před vyvrcholením samotného turnaje můžeme popsat poslední trendy v simulování, které na turnaji našly bohaté uplatnění. Třeba je využijete i vy v reálném životě.
1. Metoda: Kutululů
Metoda Kutululů spočívá v tom, se po letmém doteku protihráče odkutálet co nejdále směrem k soupeřově brance. Někteří hráči jsou natolik vytrénování, že svým kutálením předeženou fotbalový míč, který si předtím kopli před sebe.
Jak na to:
Pokud vedete ve velké rychlosti fotbalový míč a protihráč se jen letmo dotkne vašeho vlajícího vlasu za vámi, je nezbytně nutné se před samotným pádem sbalit do kutálející se polohy. Ruce si dáte pod sebe a zbytek těla schoulíte do klubíčka. Po pádu na zem si pomáháte svým trupem a snažíte se zachytit frekvenci kutálení. Tím vaše tělo dostane potřebný impuls a odkutálíte se tak dále. Největší odborníci v této disciplíně jsou schopni dokutálet se od místa faulu až 30 metrů k soupeřově brance. Lepšího vizuálního efektu dosáhnete, pokud si při kutálení chytnete kolena. Začnete se sice kutálet trochu nakřivo, ale vaše kutálení dostane dramatický nádech.
Výhody metody kutululů:
Rozhodčí často posunou místo zahrávání trestného kopu blíže bráně soupeře než skutečné místo faulu.
Dres si ušpiníte rovnoměrně.
Alespoň na moment pocítíte, jak se cítí kořist hovnivála.
Nevýhody:
Pokud se ve směru vašeho kutálení nalézá protihráč, můžete se zastavit o jeho nohy, což nebude příjemné
Po výkonu se vám chvíli může motat hlava, to ale vyležíte, nebojte.
2. Metoda: Řev, jako by vás na hranici pálili
Tato metoda spočívá v přidání co nejhlasitější kulisy k vašemu pádu. Pokud se k vám na hřišti během utkání někdo přiblíží na vzdálenost 1-2 metrů, je nutné se okamžitě sesunout k zemi a ještě před samotným pádem zařvat jako Maria Šarapovová.
Jak na to:
Vyčkejte, až se nějaký protihráč odváží do vaší blízkosti. Když od vás bude cca 1,5 metru, začněte řvát, lehce povyskočte, chyťte se za koleno a spadněte k zemi. Řvěte, dokud rozhodčí nezapíská.
Český tým na mistrovství letos chybí, ale českým reprezentantům v mezistátních utkáních stačí při pádu zařvat pasáž z Prodané Nevěsty. „A chalupu a chalupu dostane od tá-a-ty“. Zahraniční rozhodčí zapískají střelhbitě.
Pozor: Před samotným úkonem si buďte jistí, že ten co se poblíž vás nachází, je protihráč, nikoliv váš spoluhráč.
Výhody:
Přeruší se hra.
Protihráč co zrovna stál opodál, může dostat žlutou kartu.
Rozhodčí bude lehce zmaten, neboť faul neviděl a bude se vám cítit zavázaný. Zamrzí ho to a omluví se vám.
Nevýhody.
Můžete si lehce poškodit hlasivky. (Jako fotbalistovi vám v životě stejně k ničemu nebudou, takže v pohodě.)
Při opakovaném řvaní si můžete poškodit sluch. (Ad závorka výše)
Při dlouhodobém řvaní vás mohou angažovat do opery, ale smiřte se s tím, že vás nepřeplatí.
3. Metoda: Vozembouch v pokutovém území.
Praštěte s sebou co nejrychleji k zemi. Jak se jen špičkou kopačky dotknete čáry ohraničující pokutové území, musí následovat jasný a zřetelný pád.
Jak na to:
Trénink metody Vozembouch je jednoduchý. Švihněte s sebou o zem. Dá se trénovat i na ulici za běžného silničního provozu. Musíte být ovšem důslední. Kupte si třeba jahodovou zmrzlinu a zafixujte si, že v momentě, kdy se na ulici objeví nějaký pruh, švihnete sebou na zem ať to stojí, co to stojí. Lepší cit pro pád na hranici velkého vápna získáte třeba na přechodu pro chodce. Bílá barva přechodu vám lépe navodí pocit, že se opravdu nalézáte blízko penalty. Vhodná je i čára krajnice na vozovce. Prostor na silnici je již pokutové území, za krajnicí jste mimo vápno. Projíždějící auta jsou protihráči. Zkuste si na jižní spojce v Praze proniknout až k brance. Nu? Nejlepší bude spadnout, zastavit tím provoz, silnice se vyčistí a vy pak z nařízené penalty skórujete. Banální.
Výhody metody Vozembouch:
Zařídíte penaltu.
Bude se o vás více mluvit v televizi.
Váš Youtube kanál bude mít stonásobek shlédnutí.
Nevýhody.
Nějaký vášnivý sázkař vás může vodvozembouchnout.
4. Metoda: Mávání za doktorem, pomóc, tohle vážně není sranda, umírám
Čtvrtá metoda spočívá v simulaci blízké smrti.
Jak na to.
Po jakémkoli doteku protihráče si lehněte na záda a zavřete oči.
Levou rukou si držte čelo, tvařte se, že je vám na omdlení.
Pravou rukou vystrčte nad sebe a nepravidelně mávejte prsty směrem k lavičce.
Svíjejte se a zvyšujte frekvenci mávání směrem k lavičce.
Teď už jde skutečně do tuhého. Chystáte se umřít. Cítíte to? Už to přichází.
„Poběžte sem doktoři, můžete udělat dobrý skutek a budete i vy konečně za hrdiny“.
Vše totiž přenáší všechny televize světa, co za něco stojí:
Záběr na doktora, který sprintuje z lavičky. Ále zapomněl si kufřík! Tady jde o život - kufřík počká.
Doktor se sklání k hráči a ptá se ho co mu vlastně je a co má dělat - Hráč mu šeptá:
„Nic mi není ty hovado, ale vedeme 1:0, do konce zbývají 3 minuty a já už totálně nemůžu, tak koukej něco dělat“.
„Ty vole ale já nemám kufřík, bez něj jsem ztracenej!“
Druhý doktor týmu naštěstí doběhl i s kufříkem. První doktor vyndává z kufříku bílý dým ve spreji a zahalí jím okolí hráče na 2 minuty. Hráč už nemává, jen leží na zádech a odpočívá. Jak se bílý dým rozplyne, hráč se odkutálí na lehátko, ruku na čele, z kterého si stírá smrtelný pot.
Utkání pokračuje dál a kamery se opět věnují hře. Divák však trne, zda hráč přežil bez trvalých následků a bude moci už příští rok chodit nebo se alespoň zúčastnit paralympiády.
Ale hráč už postává u postranní čáry a hlásí se do hry. Jen jak rozhodčí pokyne, hráč si prvních pět až šest kroků stylově zakulhá, ale jak se k němu přiblíží míč, přejde do sprintu a prodírá se směrem k bráně. UF! Tentokrát to dobře dopadlo.
Hodně zdaru při nacvičování těch nejdůležitějších fotbalových fines.
