Když se narodíte, jen ležíte, vřískáte a čekáte na přísun mléka. Ještě nic nechápete, a tak čekáte. Pak jste na některé věci ještě příliš malí, proto čekáte, až budete větší. Když se dočkáte, tak jste na ty samé věci zase už příliš velcí.
Čekáte, až se to uklidní. Pak vám dají aktovku na záda a zavedou do budovy, kde máte sedět celý den.
Čekáte, dokud vám po 9 letech neřeknou, že už sem chodit nemusíte.
Sedíte doma na své posteli, sledujete své ohanbí a čekáte, až vám zde vyraší první chloupky.
Čekáte na první polibek od někoho jiného než od mámy či táty. Čekáte na skutečnou lásku. Z první lásky je druhá a hned třetí.
Čekáte na slova předsedy maturitní komise, na předávání diplomů, na odpovědi na své žádosti o zaměstnání.
Potkáte svou čtvrtou lásku a na lavičce v porodnici čekáte na dost důležitou zprávu.
Čekáte na vyřízení hypotéky a na stavební povolení. Přijde druhé dítě a při troše štěstí, nebudete čekat na papíry o rozvodu.
Čekáte na opraváře a pozorujete své děti. Za chvíli odejdou, a tak čekáte, jestli vám alespoň jednou za měsíc zatelefonují.
Chodíte do práce a čekáte, kdy se stanete dědečkem nebo babičkou. Na zahrádce pěstujete cibuli a čekáte, až ji budete moci sklidit.
Čekáte v čekárně doktora, už ani nevíte kterého, trochu se v tom ztrácíte.
Čekáte na sanitku, aby vás odvezla zpátky z nemocnice. Vrátíte se domů, ale za chvíli na ní zase čekáte, aby vás odvezla zpátky.
Čekáte na návštěvu ve vašem pokoji číslo 8.
Přijde celá rodina, ale už nechodí tak často jako dřív.
Večer si lehnete, přivřete oči a - čekáte...
