Nevěřil bych, kolik emocí vyvolá výsledek jednoho hlasování, které dopadne poněkud jinak, než se obecně předpokládalo.
Ať už byly volební průzkumy jakkoli těsné, nikdo si vůbec nepřipouštěl, že by Británie opravdu chtěla sáhnout po brexitu. Když se tak stalo, panika na sebe nenechala dlouho čekat.
Už se objevují příběhy, na které se po volbách vždy tolik těším. Tak s čím kdo zatím přišel protentokrát…
Jeden vykuk jen testoval, co se stane, když bude hlasovat pro odchod, teď svého činu lituje a má bezesné noci, co to způsobil.
Pár lidí se přiznalo, že nevědělo úplně přesně, o čem se hlasuje, a kdyby to teda věděli, tak by hlasovali naprosto jednoznačně pro setrvání v EU!
Pak jakási ošuntělá star přiznala, že se radila o hlasování s jednou ještě o něco ošuntělejší star a ta jí poradila hlas pro brexit a teď je na ní kvůli tomu naštvaná. Příště si prý nechá poradit od někoho chytřejšího.
Nemůže to ve vás zanechat jiný pocit, než že těch několik desítek miliónů hlasů pro brexit bylo od duševně chorých jedinců, jež by měli okamžitě uvažovat o návštěvě psychiatra. A vlastně jen díky těmto několika srdceryvným příběhům hlasování skončilo, tak jak skončilo.
V podstatě všichni co hlasovali pro setrvání v EU, byli naprosto uvědomělí, inteligentní jedinci, jež si pečlivě nastudovali všechna s tímto související fakta. Po důsledném vyhodnocení všech pro a proti naprosto neomylně zvolili možnost „remain“. Tedy zůstat v EU. Neobjevil se jediný srdceryvný příběh o tom, že by snad jen jeden jediný z těch 48% britů hlasoval pro setrvání v EU omylem, ačkoliv posléze zjistil, že i on chtěl jako zbylých 52% vystoupit. Prostě 15,8 miliónů dokonalých proti 17 miliónům břídilů.
Navíc to vypadá, že opravdu všichni naletěli. Jejich Nigel jim totiž zalhal o jedné cifře v rámci volební kampaně a všichni ti zastánci brexitu při své volbě nemysleli na nic jiného než právě na tohle jediné číslo, které jim Nigel slíbil. Teď když se ukázalo, že to jedno číslo se trochu liší od skutečnosti, je přece navýsost jasné, že brexit by nikdy nenastal! Ti břídilové totiž počítali právě s tímto číslem na příjmové straně rozpočtu svých rodin, jinak by přece nikdy odchod z EU nevolili. Jsou to opravdoví trapáci.
Nikde nezaznělo, že existuje stejně vzdělaná elita, která si taktéž sedla večer ke stolu a po pečlivém nastudování všech s tímto souvisejících faktů zvolila možnost „leave“. Tedy odejít z EU. Ne, to není parta žebráků a břídilů co nás chce dovést k apokalypse. To jsou úplně stejní lidé jako já, ty, Marie či Josef. Jen mají jiný - nikoliv špatný, ale jiný názor než já a ty nebo Marie či Josef na druhé straně názorového spektra.
Aby tu bylo ještě o něco více té demokracie, už se začínají objevovat hlasy, volající po novém hlasování. Připomíná mi to pardubickou hlasovačku, o které jsem psal, a kde se hlasovalo tak dlouho, dokud vše neskončilo jak má.
Opakování hlasování by bylo tou největší fackou demokracii v dějinách Evropy.
Řekněme si jedno. Rozhodnutí občanů Velké Británie vypadá opravdu i pro mě dost nešťastně. Ale můžeme to tvrdit s naprosto neochvějnou jistotou? Ani jeden jediný člověk na této planetě nemůže 5 dní po skončení hlasování naprosto jasně vědět, že výsledek referenda v Británii bude mít pro Evropu pozitivní či negativní dopad. Ať už se objevuje panika v internetových periodikách, jež je ovládána touhou po senzacích a bulváru a v honbě za všemocným klikem v prohlížeči, nebo seriózním tiskem, jež je taktéž živen honbou za prodaným výtiskem.
Nebylo by lepší zamyslet se (když už je výsledek referenda znám), jak budeme tuto odpověď lidu řešit? Odpověď na otázku, kterou jsme sami vyslovili, a na kterou jsme sami chtěli znát odpověď? Teď když už odpověď známe a víme, že je odpověď přesně opačná než jakou jsme podporovali, není na čase provést okamžitě takové kroky, aby se vůle lidu naplnila?
Ale vypadá to, že brexit ještě není exit. Uplyne ještě pár dnů, možná týdnů a možná i měsíců, než se odpovědi na námi vyřčenou otázku, dostane realizace.
David Cameron byl opěvován jako velký frajer a státník, který rezignoval hned po vyhlášení výsledků referenda. Ale věc se má tak, že zvolil vyčkávací taktiku, v nejbližší době přání lidu respektovat nebude, neaktivuje článek 50 Lisabonské smlouvy a za nějakou dobu předá kormidlu někomu, kdo už to za něj nějak vyřeší.
Dokonce opravdu hrozí, že brexit právě díky panice vůbec nenastane. Vyvolá se hlasování nové a to by v tom byl čert. Potom bych se opravdu začal bát o budoucnost světa. Každý výsledek hlasování či referenda bude moci být v budoucnu vždy zpochybněn tou druhou stranou, která byla v menšině. A pak se tu uhlasujeme k smrti.
I když z výsledku referenda nejsem nadšen, naprosto respektuji volbu svobodných lidí, ať už to bude mít jakýkoli vývoj. Třeba je údělem Evropy poučit se z vývoje v Británii a udělat Evropu lepší a více prosperující, než je tomu nyní. A třeba právě Británie se vrátí zpět v okamžiku, kdy bude celá Evropa připravena na opravdové celoevropské spojení. Anebo třeba taky ne….
Na bojišti dějin je smutná a zároveň úžasná jediná věc. Nikdy se nedozvíme, jaký vývoj by nastal při volbě zcela opačné nebo jiné. A to bohudík platí v jakémkoli životním rozhodnutí, jaké člověk kdy udělá.
