Operace předního křížového vazu LCA a menisku (plastika vazu)

Fotbal, prosinec, umělá tráva, stará garda. Mám pokračovat? Prostě to ruplo. Klička, slalom mezi 5 hráči soupeře, housle golmanovi, prázdná brána a tvrdý skluz protihráče přes koleno, červená karta…. Ale prd.

Jen rychlá změna směru za kulatým nesmyslem. Bez kontaktu, jen vlastní vinou. Rup, lup a je to. Hned víte, že je zle. Možná i ten zvuk toho lupnutí uslyšíte jako já. Palčivá bolest ala Neymar, minutka válení na trávníku a kotoul směrem k lavičce.
„Tak dneska jsem dohrál chlapci.“
Nastává klasické kolečko: Pohotovost, ortoped, magnetická rezonance…
A výsledek? „Nediferencuji LCA“
Takhle prosté to je. Nediferencuji LCA. Máš přetržený přední křížový vaz v koleni ty joudo.
Tak jdeme na to.
Až se prokousáte všemi informacemi zjistíte, že plastika vazu se v ČR provádí asi 3 způsoby. Štěp z vašeho hamstringu (zadní strana stehna), štěp z úponu čtyřhlavého svalu, nebo dárce či prase. Prase či dárce se už prý moc nedělá, tak vás tím nebudu trápit. Nebudu vás trápit ani popisováním rozdílu mezi odběrem štěpu ze 2 různých míst na vaší dolní končetině, díky kterému vám vás přetržený vaz nahradí.
Jde v podstatě o úplně stejnou operaci. Buď vám nohu rozříznou pod kolenem, nebo na zadní straně stehna. Šlus.

Obvykle vás přijmou do nemocnice den předem, abyste si zvykli na nemocniční stravu, příjemné sestřičky a polohovací postel. Až zvládnete postel zablokovat u stropu, tak jste uspěl. Nechají vás na pokoji a to doslova.
Ráno už kolem vás začne cvrkot. Přijde sestra, doktor, uklízečka. Všichni budou mít jednoduché otázky. Jak se cítíte, jak se vám leží a jestli už konečně můžete sjet s tou postelí dolů od stropu.
Pak se ujistí, že už máte nafasovanou polohovací kolenní ortézu a především berle, které budete cca 2-3 týdny po operaci potřebovat.
Přichází důležitá osoba pro tenhle zákrok. Anesteziolog!
Tuto operaci totiž lze provádět jak v částečné, epidurální anestezii nebo v celkové anestezii, tedy narkóze.
Nechám to na vás a něco si o tom najděte. Mě si získala částečná anestezie. Jste neustále při vědomí, můžete laškovat se sestřičkami během operace a pokud budete hodný pacient, pustí vám celý výkon na monitoru v Live přenosu, bez nutnosti platby koncesionářských poplatků.
Ani se nenadějete a už vás vezou na sál.
Na lůžku se skrčíte do klubíčka a když pěkně beze zmatku zatlačíte svá záda směrem k sestře, do páteře vám naládují dávku epidurální anestezie. Taková malá včelička, penicilín hadr.
Máte ještě 5 minut a rozlučte se svými dolními končetinami. Papá! Teď začne teprve ta pořádná řežba!
Začátek operace je nejvíc. Když už jste se se svou nohou rozloučili a nevíte, že tam dole ještě něco je, tak vám vaši nohu zvednou. Chvíli vám to trvá, než vám to dojde. Už? Nebo ještě ne?
Doprčic, to je přece moje noha!!! A oni vám s ní tady bez vašeho vlastního přičinění manipulují. Civíte na ní a nechápete. Není to třeba noha minulého pacienta? Nenechali jí tady na pokusy?
Další část operace je nuda. Odebírají vám štěp. To na monitoru neuvidíte. Nechci zacházet do detailu, ale představte si, že vám skalpelem pěkně rozříznou vaši nohu, pak si vezmou piku a dláto (doslova). Pilkou vám naříznou kost. Mají to AKU, tak to pěkně chrčí. Dlátkem opatrně a s velkou grácii odseknou špalíček kosti i se svalem. Šmik! a už mají ve spárech dokonalý štěp, který si chirurgové napnou místo tětivy luku, běhají o půlnoci po chodbách nemocnic a loví zřízence.
No nic, nechal jsem se unést. Ono když tak v plném vědomí ležíte na operačním sále, v mp3 si chirurg objednal Michala Tučného a řežou vám do nohy, tak vám hlavou běží různé věci.
Teď začíná ta nejzajímavější část operace.
Protože jste nezlobil a dostal jste pochvalu od anesteziologa, který místo vás usnul, šéfřerbář vám pustí monitor a natočí jej na vás. Sakra chlape, do mého kolena musíš vidět hlavně ty, můžeš si to natočit zase zpět pěkně k sobě?
Začíná velké představení, které si nenechte ujít.
Minikamerka právě nerušeně dorazila na místo a zobrazila kolenní kloub. Doktor se dívá a uznale pokyvuje hlavou, že je ten kloub úplně fajn vyživovaný, jestli taky vidím bílou hlavici stehenní kosti, jak pěkně zapadá do té jamky kloubu.
No a tady ho máme, vidíte? Zbytnělou část vazu, který se zčásti vstřebal a z části tvoří malý chuchvalec průsvitné hmoty. Vidíte jakousi odsávačku, která v rukách chirurga nemilosrdně drtí zbytky vašeho starého vazu a bere jej pryč. Na konci téhle taškařice je kolenní kloub krásně čistý, ráj to na pohled.
Jaksi jsem vám zapomněl říct, že jsem si kromě vazu urval i kus menisku. Doktor prezentuje meniskus a ani se nenadějete a už vám malými kleštičkami odštípne část menisku, který předtím zkrášlovala zřetelná prasklina.
A teď to přijde. Do vašeho kolena se právě dostala vrtačka. Nevím, kde se tam vzala, kdo si ji objednal, ale je tam.
Kvůli pár dalším rokům fotbalu si nechat vrtat koleno? Tak asi jo no.
Hrot vrtačky má kuželovitý tvar a je na něm naznačeno číslicemi v milimetrech, jak hluboko se do kosti vrtá. Pěkná podívaná. Ne, to není vtip. Normálně vám do kosti vyvrtají díru jak vrata do pyramidy. Tahle díra musí být pěkně kulatá, aby se na jejím dně uchytil ten kousek kosti na konci štěpu, který pak bude přes vaše kolínko přetažen tak důmyslně, že bude nahrazovat váš přetržený vaz.
Operatér pak pinzetou zatlačí konec štěpu dovnitř, vytáhne šroub asi 12ku (kecám, délka se nedá odhadnout) a normálně vám ho do té kosti zašroubuje, aby tím důkladně přichytil konec štěpu, který vám bude držet koleno.
Ne, nedělám si srandu.
Protože vrtat šroub do kosti není pro citlivky, tak vám celé tělo na operačním sále jezdí po operačním lůžku nahoru a dolů v rytmu tlaku doktora vyvíjeným na šroubovák.
Tohle je fakt asi vrchol celé jízdy. Zřetelně vidíte, jak vám šroub zajíždí do kosti a vaše tělo, které cítíte jen z půlky, se zmítá pod tlakem šroubu, jehož plochou hlavičku za chvilku už neuvidíte. Zmizí vám z dohledu v tajemné hloubi vaší kosti a až nás objeví návštěvníci z vesmíru, vezmou nás do sběru.
Jako tuhle pasáž jsem musel zopakovat, abych odradil i ty nejotrlejší čtenáře.
Po implementaci štěpu na své místo vám koleno pěkně ohnou, aby viděli, jak tam ten štěp jezdí a zda plní správně svou funkci. Vidíte, jak se vaz napíná a zase smršťuje, kamera odjíždí, představení skončilo.
Kdo jste dočetli až sem gratuluji, už to bude méně naturalistické.
Pak zazvoní zvonec, anesteziolog se probudí, nadějný medik dostane pokyn ať vám to pěkně zašije a jde se na párek (alespoň tedy v případě vrchního řezbáře).
Máte to za sebou. Za chvíli už jedete chodbou zpět na lůžko, po cestě na vás ještě mladý doktor vtipálek houkne, že vám ty prsa skvěle udělali. Stihnete mu ještě odpovědět, že jste je chtěl ale zmenšit a za smíchu kolemjdoucích jste zpět na pokoji.
(Ale vážně. Tohle jsme tam na sebe bezprostředně po operaci pokřikovali. To nevymyslíš.)
Tak takové to je. Parťák z pokoje jde na řadě po vás, tak už si ho vezou, snažíte mu dodat odvahy odzbrojujícím chichotem a on se snaží zakrýt úlek v tváři nad faktem, když si všiml, že vám obě nohy chybí.
Už je tenhle příběh dlouhý až dost. Pokud jste opravdu dočetli až sem a stejně se dále chystáte na operaci kolenního křížového vazu, bude to v pohodě. Pod tou postelí je taková páčka a když ji budete držet dostatečně dlouho, zastavíte se až těsně pod stropem. To zvládnete, nebojte.