Problém uprchlíků se stává celosvětovým tématem. Denně přiráží k italským a řeckým břehům tisíce „běženců“, jež zpravidla berou tyto přímořské státy jen jako přestupní stanici k další cestě na západ.
Se stejnou intenzitou se v tisku mísí pobouřené reakce nad evropskou politikou, jenž jde prý těmto uprchlíkům na ruku. Zaznívají i názory tyto lodě bez pardonu potápět a vytvořit ze Středozemního moře masový hrob. Mrtvoly jednou vyplavou třeba u pobřeží Francie, ale to už je druhotný, nezajímavý efekt takového počinu.
Nechci rozhodně bárky plné lidí potápět, ale zamyslet se, zdali vůbec existuje řešení takové situace.
Asi málokdo si uvědomuje, že to není problém, který by vyřešil školák Základní školy.
Nejpopulárnější řešení jsou v dnešní době ty nejjednodušší řešení.
Dovolte mi, se trochu hlouběji zamyslet se nad těmi, co nyní prezentují v tisku nejen známé osobnosti, ale taktéž mí přátelé a vůbec celosvětová veřejnost.
1. Vrátit lodě plné uprchlíků tam, odkud vypluli
Toto je zajisté to nejpopulárnější řešení. Ale než něco tak krásně líbivého vyřkneme, zamysleme se nad tím hlouběji.
Jak lze zjistit, odkud taková loď vyplula? Zeptáme se těch, co tu loď řídili? Můžou si přece vymyslet cokoliv. Třeba řeknou, že vypluli z Ameriky. Proč ne?
Budeme ty dřevěné kocábky sledovat na radaru? Bohužel je to nemožné. Bárky, které k evropským břehům přiráží, jsou tak malé, že je radar nezachytí. Pokud jsou větší, radar je sice zachytí, ale až od místa, kde je nějaký akční radius jiné lodě. Většinou se tak stane již na širém moři, takže ani tehdy tato loď nemá tušení, odkud loď s uprchlíky vyplula.
Ne každý si dokáže představit, jak je vlastně celé Středozemní moře velké. 2,6 miliónů Km2. Asi si pod takovým číslem lze těžko cokoliv představit, ale věřte, že to není vzdálenost na jeden letmý pohled dalekohledem.
I kdybychom našli způsob jak bezpečně určit místo odkud každá loď odplula, co uděláme? Předáme posádce lodě mapku s šipkou, kudy jet zpátky? Řekneme těm lidem: „Ahoj, můžete se zase vrátit?“ A co když neuposlechnou? Co když prostě tu dřevěnou kocábku neobrátí , i když je hezky poprosíme? Namíříme na ně zbraní a zvoláme, „jeď zpátky“! A co když neuposlechnou ani tenhle příkaz? Zabijeme je? Zastřelíme je jako koroptev, že neuposlechli výzvy?
Ano, přemýšlíte správně. Po 14ti denní úmorné cestě se nikdo zpátky nevrátí. I když na ně budeme mířit samopalem, hrozit trestem smrti, nikdo zpátky nepojede.
2. Vypravíme jednou týdně moc velkou loď a uprchlíky vrátíme tam, odkud přijeli
Stačí si přečíst odstavec u bodu číslo jedna. Opravdu není vůbec jednoduché, ba je to dokonce nemožné, přesně určit odkud loď vyplula.
Ale opět trochu do hloubky.
Kdo bude vysílání takových lodí platit? Nebo si myslíte, že si uprchlíci povezou peníze i na zpáteční cestu? Čteme si o tom, kolik tisíců uprchlíků denně připlouvá k celému evropskému pobřeží. Víte zhruba, kolik stojí takový jeden lodní lístek na cestu napříč Středozemním mořem? Trasa Řím-Tripoli cca 700 EUR. OK, bude uplatněna množstevní sleva a bude se spát jenom na palubě. Takže 500 EUR na osobu? Kdo to zaplatí? Já? Ty? On? Jo a kdo zaplatí cestu té lodě zpátky? Do celkových nákladů musíme chtě nechtě započítat i zpáteční cestu, pokud nechceme Afričanům jen tak z plezíru nechávat lodě. Zase jen pro představu uvádím, že když vynásobíme počet uprchlíků týdně x 1000 EUR na osobu jsme rázem v milónech EUR jen na jednu jedinou cestu jediné lodi za týden. Neodvažuji se násobit náklady vrácení všech uprchlíků. Skončil bych v biliónech EUR.
Neopomeňme další důležitý fakt. To budeme ty uprchlíky rozvážet přesně do toho státu odkud vypluli ? No a jaký důvod bude mít třeba Egypt takovou loď přijmout, když není vůbec jisté, že na palubě jsou jenom Egypťané? Anebo je vyložíme 100 km od pobřeží Afriky, ať ten zbytek doplavou, podle toho, kdo odkud je?
Shrňme si to:
Nemůžeme s jistotou určit odkud kdo vyplul, ani odkud kdo z uprchlíků je a není ani nikdo, kdo by ty zpáteční lodě zaplatil, takže jsme opět tam, kde jsme byli. Na začátku.
3. Nenechat ty uprchlické lodě vůbec vyplout
A je to. Jednoduché jak facka.
Ale jak to provedeme? Budeme snad posílat miliardové částky všem pobřežním státům Afriky, aby střežily svá pobřeží a zakazovaly lodím odplouvat? Převezme snad Evropa ostrahu pobřeží Afriky? Můžeme vůbec něco takového požadovat po suverénních státech?
„Hej - budeme okupovat severní pobřeží tvého sátu, jen ať od tebe neodpluje jediná loď.“
Ano, skutečně velmi reálná představa.
I kdyby Evropa nakrásně takovou smlouvu měla, bylo by vůbec technicky možné sledovat celé Africké pobřeží a najít všechny neosvětlené kocábky, které z Afriky vyplují? Jen pro dokreslení, bavíme se bezmála o 5000 km pobřeží! Zhola nemožné.
4. Budeme hlídat moře tak důkladně, že všechny kocábky pošleme zpátky ještě v neutrálních vodách, než dosáhnou pobřeží nějakého evropského státu
A jsme u dalšího protěžovaného řešení, které je přeci tak báječně jednoduché.
Budu se opakovat. I kdybychom nakrásně vystavěli tak mocnou flotilu lodí, která by byla schopná sledovat naprosto celé pobřeží Evropy, dnem i nocí, 24 hodin denně, 365 dní v roce, co uděláme potom? Spojíme se s nimi vysílačkou? Myslíte, že budou ty uprchlické lodě mít ještě něco jiného než buzolu a pevné nervy? Řekneme jim: „Hej identifikujte se – Ticho. „Obraťte kurs o 180 stupňů, řekneme jim hlásnou troubou.“ Opravdu má někdo pocit, že by si uprchlíci pouhých 200 km od břehu řekli: „OK, sorry, nevyšlo to, tak my teda plujeme zase zpátky, tak pěkně po vodácku - Ahój.“
Nebavíme o desítce nafukovacích člunů potřebných k nepřetržitému sledování. Bavíme se zde o stovkách těžkotonážních motorových lodí . Kdo tyto lodě zaplatí? Kdo bude platit jejich provoz, posádku?
Zablokujeme ty uprchlické bárky, aby nemohli plout dál, dokud všichni neumřou hlady? Ke každému voru přistavíme svou loď, dokud se neobrátí vítr směrem k Africe?
Ano, vypadá to, že skutečně zvítězí řešení číslo 5.
5. Budeme ty lodě potápět
Ano, taky „řešení“.
Zpráva z tisku:
Do Středozemního moře míří masivní migrační vlna žraloků.
Již i mezi žraloky se rozkřikla zpráva o neutuchajcím přílivu potravy ve vodách Středozemního moře. Ačkoliv dosud byl výskyt žraloků ve Středozemním moři zanedbatelný, nyní celá hejna proplouvají Gibraltarskou úžinou a polykají ve velkém uprchlíky, jež zde potápí vlády Evropských států. Někteří žraloci se dostávají do Středozemí i díky Žraločím tornádům, jež dokážou přepravit žraloky na velkou vzdálenost.
Tento článek není o tom obhajovat uprchlíky, ale zamyslet se nad možnými scénáři řešení uprchlické krize, které bohužel na obzoru nevidím. Každý druhý má v puse řeči o neschopné EU vyřešit problém, ale kdy si konečně přiznáme, že žádné reálné, fungující a smysluplné řešení prostě neexistuje?
