Každý z vás jistě nekdy byl na brigádě. Tahle byla obzváště vypečená... Nutno dočíst až do konce.
Zase jsem pospíchala do práce za svými zvířátkami o které jsem se starala. Pracovala jsem přes prázdniny na brigádě, která mě velmi bavila. Byli tu pejsci, kočičky, želvičky a i jiní tvorové, které jsem třeba ani neznala. Vždycky ráno jsem je nakrmila, pomazlila se s nimi a přivítala se s novými přírůstky malého zvěřince.
Bohužel vždy přes den nějakého pejska nebo kočičku odvedli, ale hned druhý den tu byli noví pejsci i nové kočičky. Každý den jsem je vždycky musela umýt, aby byli pěkně čisté. To jsem napustila lavor plný vlažné vody a vykoupala v něm nejdříve kočičky. Pak jsem vyměnila vodu a vydrbala jsem i 4 pejsky, kteří ovšem mytí nesnášeli. To bylo vody kolem!
Nejraději jsem měla Alíka. Byl to už starší dalmatin a znala jsem ho nejdéle. Hned od začátku, kdy jsem před třemi týdny nastoupila, mě vítal svým roztomilým štěkotem. Ačkoliv už vypadal sešle, energie měl stále na rozdávání. Při chvilkách volna jsem si s ním hrála, házela mu aportek a dávala si s ním "pac". Vždycky jsem se bála, že si odvedou právě jeho, ale poslední dobou byl zájem hlavně o kočičky, s kterými jsem se pak ani nestačila moc sblížit.
Nechápala jsem, proč se tak často obyvatelé malého zvěřince tak mění. Usoudila jsem, že je teď o pejsky i kočičky větší zájem, když jsou na sebe lidé tak hodní. Večer kolem sedmé hodiny jsem naposled celý zvěřinec nakrmila, všem popřála dobrou noc a šla jsem domů. Pak jsem si v noci na všechny a zejména na Alíka vzpomněla a říkala si, jaké jsem měla štěstí při hledání brigády na léto.
Nikdy bych nevěřila, že na inzerát v novinách: "Čínská restaurace hledá pečovatelku o zvířátka", naleznu takhle zajímavou práci.
