Mohu v dnešní době „nemít názor?“

Zjistil jsem, že v poslední době je fakt v módě ke každému tématu zaujímat stanovisko. Jseš levičák nebo pravičák? Jsi pro adorování Mašínovců nebo jejich odsouzení. Toleruješ gaye nebo jimi opovrhuješ? Jsi pro toleranci lehkých drog, nebo by měly být kriminalizovány? Věříš v boha či nevěříš v boha?

Ve spoustě věcí já zkrátka názor nemám. Buď mě to nějak nezajímá, nestojí za přemýšlení, nebo je to otázka tak složitá, že prostě nevím. Taky často nemám názor u věcí, jejichž fakta nejsou prokazatelná nebo se o nich spekuluje.
To jsou v největší míře některé historické události, o nichž existuje málo informací, nebo  byla data několikrát porůznu upravována, vždy s ohledem na vládnoucí garnituru a její zájem na této historické události.
Přesně tím případem je nynější blogo-mediální poprask kolem osoby Milana Paumera a bratří Mašínů. Vsadím se s vámi, že polovina všech těch mudrců, jenž hlásají svůj názor za jediný správný zhruba před 2 měsíci neměla ani tušení, kdo to byl Milan Paumer. Jenže dnes v 21.století v dobách Internetu se expertem na historii stanete zdarma a zhruba za 5 minut.

Probíhá to asi takto:

Fáze zaujetí problémem

Dotyčný zjistí, že se právě řeší nějaké kontroverzní téma, které vzbuzuje emoce. V televizi vidí vrcholné politiky, jenž marně hledají absolutní shodu na úloze té či oné osobnosti v dějinách. Jen matně si sám divák vybaví v paměti, že diskutované jméno možná již někdy slyšel, ale už přesně neví čeho se týkalo.

Fáze sběru informací

Média zejména v okurkových sezónách připomínají onu historickou událost, jakoby snad právě nyní přišly na to, že se vůbec stala. Tak si daný tvořitel stanoviska přečte článek, kde nalezne vždy velmi „netendenčně“ psané informace, který vždy jen jako náhodou obhajují osobní názor novináře. Pak si dotyčný dané jméno vygooglouje, tedy vyhledá na Internetu, přičemž mu z 90 procent vyskočí jako první odkaz stránka Wikipedie, kde je o dané události či osobnosti v dějinách zhruba 15 řádků textu.

Fáze tvorby názoru na problém

Pak se dotyčný zamyslí, zdali se na základě posbíraných skutečností přikloní spíše k názoru a) nebo b). Rozhodující je obvykle názor nějaké kontroverzní osobnosti, která mu již delší dobu leží v žaludku a jako náhodou vždy zaujme stanovisko zcela opačné.

Fáze hlásání svého názoru do světa

Po výše zmíněném pilném studiu zde máme vedoucího katedry historie při Univerzitě Karlově. Experta, který je plně zasvěcen do problému, je schopen vyjádřit svůj nevyvratitelný názor, který se přece zakládá na bezchybné znalosti pozadí celého případu. Slovník užitý v hlásání svého přesvědčení vypadá, jakoby u diskutované události sám byl, účastnil se některých akcí, nebo se dokonce s diskutovanou osobností znal. Nejlépe zapůsobí, když dotyčný poznamená, že v té době žil a moc dobře si pamatuje jak to tedy bylo, ačkoliv na celém případu mašínovců tehdy ležely neproniknutelné řetězy cenzury. Veškeré informace navíc byly ihned překrucovány, dokumenty páleny, však víte.

Tito rádoby experti nepotřebují znát nějaké detaily. Stačí holá fakta vyjádřená 15-ti řádky na Wikipedii. Zabil, nezabil, pokradl, nepokradl. Nic složitého.

Přesně v těchto okamžicích já mlčím. Takříkajíc nemám názor. Někdy zkrátka není nezbytně nutné zaškatulkovat se k té či oné názorové vlně. Ono to totiž tak úplně jednoduché není.

Pravda totiž nikdy není absolutní, ať se nám to líbí či ne.

Zdá se mi ale, že spousta lidí si poslední dobou z nějakého mně neznámého důvodu myslí, že na každou kauzu, čin či událost, je nezbytně nutné mít svůj vlastní, jasně definovaný názor, který je potřeba se vší vervou obhájit a prosazovat ho. Jakoby se život skládal pouze ze směsice jasných postojů na to či jiné téma. Navíc je třeba zaujmout tento názor stůj co stůj, i když sami víme, že o dané události máme jen zprostředkované informace, z dnes prokazatelně tendenčních zdrojů, které mohou tu samou věc vyložit zcela opačným způsobem, než před půlrokem.

Možná namítnete, že je to alibismus, takříkajíc „nemít názor“. Ale věřte mi, já si to báječně užívám. OK, pište si a vykřikujte do světa svoje pravdy, vzniklé po shlédnutí půlminutového šotu v televizi. Mně to více méně nevadí. Jen vám to rozhodně nežeru.