Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Utopenci v rytmu tanga

29. 03. 2012 9:12:59
Jak naložit UTOPENCE a zbláznit se z toho. Orchestr již připraven v zákulisí, vše se chystá na velkou slávu.

Řeznictví u Matouše je středobodem galaxie. Sráží se zde komety, černé díry, supernovy a jiné vesmírné haraburdí. Přesto z toho vždycky řezník vyjde bez ztráty kytičky a s úsměvem. Hned jak jsem vstoupil, křičel na mě, že právě dovezli jejich výtečné špekáčky.

Rej mých myšlenek se roztančil. Smyslné tango ovládlo i mé chuťové pohárky, které se naplnily až po okraj líbeznou sladkokyselou chutí. Ano, již není cesty zpět. Naložím si provotřídní, české, nefalšované Utopence.

Věnec buřtů jsem si omotal kolem krku a vykročil k domovu. Za občasného pohvizdování jsem si proplouval davem jako mléčná dráha mezi hvězdami. Výlohy všech obchodů se za mnou otáčely a hostesky zvoucí k návštěvě právě jejich restauračního zařízením, měly oči navrch hlavy. Na eskalátorech směřujících do podzemní dráhy bylo plno. Jak jsem se přiblížil, dav se rozestoupil. Jindy narvaný vůz metra zel prázdnotou, poněvadž samolepka na dveřích povolovala vstup jen osobám se špekáčky kolem krku.
Na sídlišti kde jsem se vynořil, zpívali kosi. Když jsem vstoupil do našeho panelového domu, výtah poslušně čekal na mě a na špekáčky v přízemí, což se mi stává málokdy.
Klíče zahartusily v zámku a můj byt zalily blýskavice, jež vznikaly odrazem světla od vyleštěných špekáčků kolem mého krku.
Tašku s nákupem jsem odložil na kuchyňskou linku a čekal, co se bude dít dál.
Tango v mé hlavě zesílilo.
Nejdříve jistými kroky přitančila paní cibule ve zlatavém závoji. Hned za ní se vykutálel pan pepř s novým kořením a vytvořily tak kolem sličné cibule kruh. Následovaly další vážení hosté tohoto večera. Obecenstvo tvořil na bobku sedící bobkový list s mletou paprikou, na další místa jsem umístil všechny špekáčky, sterilovaná okurka stála až v zadní řadě.

Hudba vyšuměla ve ztrácejícím se decrescendo. Dirigent si klepáním své taktovky vynutil pozornost. Scéna pohasla, kulisy oněměly. Cibule s novým kořením a celým pepřem ukončily svůj tanec a usedly. Uhrančivý sloup světla zamířil přímo doprostřed pódia, kde se objevil konferenciér dnešního večera.
„Vážené dámy, vážení pánové. Je mi velkou ctí, přivítat na naší scéně hosta nejveleváženějšího. Právě přichází: Seňor O.C.E.T !!!“
Hlediště propuklo v burácivý potlesk. K předním řadám, které povstaly, se připojil i zbytek obecenstva kromě sterilovaných okurek, které již stály.
O.C.E.T. si změřil své příznivce sebevědomým pohledem a všemi póry svého těla si vychutnával slávu a čest, které se mu nyní dostávalo plnými doušky. Potlesk neustával, proto všem pokynul na znamení uznání projevené oddanosti, přistoupil k mikrofonu a pravil:
„Buenas noches.“ Byla z něj cítit autorita. A to značně.
Záhy pokračoval:
„Dostalo se mi velké cti slavnostně zahájit dnešní večer. Nebudu to již déle protahovat a zdržovat vás. Chci, abyste se dnes především bavili.“
Z náprsní kapsy svého saka vytáhl pergamen a četl:
„Vážení přátelé. Považuji tímto dnešní nakládání Utopenců za zahájené.“
Nůžkami přestřihl bílou stuhu a zachytil několik klobouků, jenž nadšené obecenstvo znovu za potlesku ve stoje, házelo na podium.
Pak se všichni aktéři shromáždili ve foyer, aby se s veleváženým hostem seznámili. Dirigent se znovu chopil svého žezla a večer tedy již opravdu mohl začít.
Nejdříve odhalila své vnady cibule svlečením svého zlatavého závoje. Průsvitného obleku jsem zbavil i všechny špekáčky. Na sporáku již do rytmu orchestru bublala voda, do níž se rozlil seňor O.C.E.T. Hned za ním do kastrůlku naskákalo veškeré koření včetně soli a špetky cukru.
Kapela teď nasadila do repertoáru své největší triumfy. Sálem se rozléhal moderní rock & roll, který veškeré osazenstvo kastrůlku přivedl do varu. Bobkový list se střídavě vynořoval a zase mizel ke dnu, sůl s cukrem v tom víru nebylo vidět vůbec a ostatní do sebe narážely jako na heavymetalové tancovačce. Zběsilý rej po chvíli všechny vyčerpal, proto odešly k baru vychladnout.
Poté jsem se věnoval špekáčkům. Podélně naříznuté, s plátky cibule a sterilované okurky uvnitř se kochaly sami sebou v odrazu sklenice, kterou jsem měl právě pro tento účel připravenou.
Nejdříve jsem do ní naskládal připravené špekáčky. Chvíli se jen tak plácaly na suchu.
„Vždyť se tu umačkáme!“, zvolal největší z nich.
Rychle jsem popadnul kastrůlek s vychladnutým nálevem a orosil jejich zpocená čela. To bylo povyku pro nic! Staří dobří kamarádi se vrátily z výletu po nehostinných krajinách sporáku a rázem si měly o čem vyprávět. Večer se chýlil ke konci, a protože byly všichni unavení a uřícení ze slavnostní párty, vložil jsem je do lednice.
Party tak pokračovala v lednici. Co konkrétně se tam dělo po dobu 10 dní a 10 nocí netuším.
Ale jak říká prastaré přísloví: “Co se stane za dveřmi lednice, zůstane navždy za dveřmi lednice.“

Po deseti dnech jsem se k ní s trochou nervozity přiblížil. Výsledek párty utopenců pro mě byla zatím jedna velká neznámá. Nedošly k újmě? Nezanevřely na mě? Svoji dlaň jsem přiložil k rukojeti této hvězdobrány a opatrně ji otevřel...

EPILOG

Tam v dáli pod cypřišem, v šeru zapadajícího slunce, odpočívaly utopené špekáčky ve zlatavém nálevu a těšily se nebeskému zdraví. S rukama za hlavou nasávaly poslední sladkokyselý koktejl brčkem a ťukajíc o stěny sklenice oslavovaly návrat osvoboditele.
Na stole již rozestláno pro příchod hostů, dva plátky chleba opřené o roh talíře a pivní pěna na vrcholu sklenice plesala. I první špekáček vyskočil přímo na talíř a ještě chvíli se kutálel z jedné strany porcelánu na druhou. Za ním přispěchal druhý a vše dovršila tekutina, která vnuknula tělům špekáčků život.
Party pro utopence skončila. Ovšem mně, mně právě začíná.
Dobrou chuť!

Poznámka autora: Název řeznictví je fiktivní, kdyby se to rozkřiklo, nerad bych tam pak stál frontu.
Většina sloves je uvedena s ypsilon, ačkoliv často jsem měl touhu tyto bytosti oživit změkčením koncovky slovesa.

Jak jsem podobným způsobem nakládal hermelín - ZDE

Autor: Ondra Kňava | čtvrtek 29.3.2012 9:12 | karma článku: 9.10 | přečteno: 1375x

Další články blogera

Ondra Kňava

Miniblog: Návod na snížení ceny taxislužby

Tajné slevové kódy do supermarketů či do internetových obchodů putují po Internetu. Podařilo se mi zachytit jeden, který je schopen snížit cenu taxi až o 75%.

19.10.2017 v 9:37 | Karma článku: 8.25 | Přečteno: 219 | Diskuse

Ondra Kňava

Muž se nechal sterilizovat místo okurek

Drobné přeřeknutí či záměna slůvek může někdy vést ke katastrofě. Při konzultacích s praktickými lékaři se mějte obzvláště na pozoru!

12.10.2017 v 14:04 | Karma článku: 18.64 | Přečteno: 828 | Diskuse

Ondra Kňava

Jak po mně ženy šílely a já jim zbaběle unikl

I přízeň žen může být někdy problematická. Obzvláště, když ji dosáhnete poněkud kontroverzním způsobem. Mějte se před ženami na pozoru!

11.10.2017 v 11:15 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 682 | Diskuse

Ondra Kňava

Volit či nevolit voly?

Před volbami se slovo „vůl“ skloňuje na můj vkus až příliš často. Je to prostě jedna velká volovina. Posuďte sami:

10.10.2017 v 10:17 | Karma článku: 16.29 | Přečteno: 700 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Potkan kazišuk

„Víš, Honzo, když měl tehdy Franta ten svůj úlet s tou fuchtlí, tak jsem se na něj hrozně naštvala a řekla si, že mu ty parohy trochu oplatím.“ Maruška si zamíchala kafe, až se šálek zakymácel, a vyslala na mě bojovný pohled.

17.11.2017 v 20:12 | Karma článku: 13.95 | Přečteno: 474 | Diskuse

Jana Slaninová

Počkám, až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 14.87 | Přečteno: 296 | Diskuse

Petr Macháček

Jak co v Číně vypadá a nevypadá, aneb obrázková rychloreportáž Rádia Jerevan

Vážení posluchači, dnes jen páteční rychlá obrázková reportáž o tom, že když něco vidíte, tak to nemusí být to, co vidíte.

17.11.2017 v 17:53 | Karma článku: 16.93 | Přečteno: 624 | Diskuse

Pavel Vrba

S hlubokou úctou, pane Wabi Daňku.

Každý z nás, se s menší či větší potřebou „ukrývá „ ve svém vlastním vesmíru. Ten vesmír je pro někoho vyplněný samotou, pro druhého třeba ve skupině sportovců... nebo trampů. Nemohu o sobě pravdivě říci, že bych byl ten pravý tramp

17.11.2017 v 16:03 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 509 | Diskuse

Marek Valiček

Jinej šmrnc

Středoklucký fashion week vrcholí módníma přehlídkama outfitů zdejších domorodců při ranním nákupu rohlíků a mlíka.

17.11.2017 v 13:57 | Karma článku: 22.16 | Přečteno: 462 | Diskuse
Počet článků 207 Celková karma 14.68 Průměrná čtenost 4273
Pokud jste právě dočetli jeden z mých článků a něco v něm nechápete, rozhodně to neznamená, že jste imbecil.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.