Proč se obyvatelé Troubek nepřestěhovali?

Jednoznačná odpověď na řeči těch, kteří se podivují nad obyvateli desítek povodní zasažených vesnic, měst, metropolí, států i světů.

Tak jsem si zase přečetl blog, který mě nadzdvihnul ze židle. Autor Martin Dvořák se v něm podivuje nad obyvateli Troubek a jiných moravských vesnic, které byly někdy v minulosti vyplaveny, proč tam ti lidé vlastně pořád bydlí.
http://dvorakmartin.blog.idnes.cz/c/138983/Kacirsky-nazor-k-letosnim-povodnim.html

Sice se autor již ze začátku omlouvá, jak je jeho názor kacířský, ale musím ho uklidnit. Jeho názor není kacířský, ale hloupý.

Milý pan Dvořák by nám totiž přestěhoval půlku Moravy a Prahu k tomu. Dle jeho zvrácené logiky by nejspíš doporučil co nejrychlejší stěhování i celému Islandu, kde již tisíce let soptí sopky, což není k bydlení a zemědělství zrovna ten nejpříjemnější animační program.
Možná by jako dobrovolník mohl vystěhovat celou střední Afriku, která trpí hladomorem  již pěknou řádku let a nejspíš i nadále bude.
Už ho vidím s velkými transparenty na procházce po takové vesničce v Angole který hlásá:
„Vy jste to nevěděli? Vždyť se můžete odstěhovat! Tady opravdu žádné jídlo nikdy nebude.“
A místní domorodci se zastavují v chůzi, koukají na něj jako na mesiáše a říkají:
„To je naše spása! Vždyť je to tak jednoduché!!! Proč nás to nenapadlo dřív?! Přestěhujeme se!“
Maminky popadnou své děti, tatínkové zapřahují oslí povoz a už se stěhují.
Že je to k nejbližší „úrodné zemi“ 5 tisíc kilometrů, že je přes hranice bez peněz stejně nepustí a že jim k dosažení úrodné země překáží poušť jim Martin už jaksi nesdělil.
A přesně toto srovnání by se dalo použít pro povodňové dění nejen na Moravě.
Ono poraďte hospodáři co obdělává x hektarů pole, které zdědil po svém otci, aby opustil hospodářství na kterém celý život pracoval, jenom proto, že mu tam každých 10 let bude kapat na maják.
Už vidím ten rozhovor u realitního agenta, co mu takový hezký pozemek na kopečku nabídne.
„Dobrý den pane Horyna, mám tady takových krásných 200 krát 200 metrů na kopečku, k řece daleko a krávy se alespoň naučí šlapat nahoru a trochu vám zhubnou. Stojí 1,5 milionu a to je opravdu královská cena no považte sám.“
„To néjni problémo. Mám dvakrát vyplavený barák, čtýri dcééry, krávy i ovce mi pochcípaly v chlévě při povodni, barák prodat nemůžu, protože ho můj praděd postavil nyní v povodňové zóně, ale neni problém. Mohu platit hotově? A éště se vás zeptám pane Makléř, jsou tu poblíž nějací zemědělci?„
„Zemědělci? Co je to?“

Není to jen láska k hroudě, ale i čistě materialistická stránka věci Martine. Možná jste o tom už někde četl, ale nejúrodnější půda se nalézá právě v údolích, poblíž řek.
Právě tam naši dědové stavěli své usedlosti, aby měli blízko k poli, ke své sklizni, ke své obživě.
Potomci těchto dědů nemohou za to, kde se narodili a že je jejich jediným jměním právě tato usedlost a lán země u řeky. Ono není jen tak jednoduché po povodni, když vám to vymete celej barák, kterej vám žádná pojišťovna nepojistila, protože stojí v záplavové zóně, jen tak si to střihnout o kus dál do kopečka. Ten pozemek na kterým váš dům stojí nikdo nikdy nekoupí, abyste mohl sehnat finance na nový baráček a zemědělství ve stráni. No a teď babo raď.

Ve vašem blogu jste napsal tuto otázku, cituji:
Jedno ale asi vím. Pokud by se něco takové stalo a mělo to přímou souvislost s místem, kde náš dům stál, tedy v lokalitě, která není ani na kopci, ani nijak jinak chráněná proti těmto jevům, věřím, že bychom tam už dál nezůstávali. Co vede obyvatele vesnic jako jsou Troubky a jiné k tomu, aby nadále zůstávali v těchto lokalitách?

Dle vaší logiky by se vývoj spousty měst v české republice docela zastavil. Co taková Praha? Víte o tehdejších povodních v Opavě, Olomouci?
Ano, města investovala do protipovodňových opatření, ale jedním dechem dodávají, že kdyby přišla taková povodeň jako tehdy, všechny tyto zábrany by byly k ničemu. Pokud byste třeba v Opavě někdy byl a viděl značky na domech kam až sahala voda, bylo by vám jasné, že žádné protipovodňové opatření by na příval tehdejší vody nestačilo.
Podle vaší logiky by tyto domy již byly opuštěné a chátraly by. Nikdo přece nebude bydlet v domě u vody kam se již jednou voda dostala... 

Na vaši otázku citovanou výše jsem vám chtěl odpovědět. Je mi jedno jestli se mi to povedlo či ne, ale jedno vím jistě.
Kdybyste byl na místě jednoho z obyvatel zasažený záplavami, s nemožností svůj dům či pozemek prodat a s dědictvím půdy po svých rodičích, zachoval byste se naprosto stejně. Nic jiného by vám totiž nezbývalo. 

Tak příjemné hledání lokality pro vaše budoucí bydlení Martine :o)